Hlavním účelem měření tvrdosti je určit vhodnost materiálu nebo přesné určení typu měřeného materiálu.
Měření tvrdosti je obvykle prováděno měřením hloubky průniku tělesa do materiálu.
(Rockwell)
, nebo měřením velikosti vtisku zanechaném v materiálu
(Vickers,
Knoop
,
Brinell)
.)
Tvrdost můžeme definovat jako odolnost materiálu proti vniku jiného tvrdšího tělesa.
Tvrdost není základní vlastností materiálu a hodnoty tvrdosti jsou tedy smluvní. Když mluvíme o tvrdosti materiálu, vždy musíme uvést podmínky, měření:
a) Použité zatížení na vnikací tělísko
b) Specifikovat způsob měření
c) Čas zatížení
d) Tvar vnikacího tělíska
Např: 60 HRC nebo 200HV500/15
Je zde několik kladů a záporů při výběru metody měření tvrdosti. Nemůžeme říci, že by některá metoda byla lepší než jiná. V mnoha případech se jedná o použití některé metody na základě tradice nebo spíše historických důvodů než konkrétních důvodů. Na základě zvoleného materiálu vzorku obvykle určíme, která metoda je vhodnější než jiná. Pro další informace ohledně zvolení metody prosím klikněte na odkaz níže.
TerminologieČasto se používá výraz “měření mikrotvrdosti”. Termín “mikrotvrdost” může být zavádějící, protože v měření tvrdosti nic není “mikro”. Výraz jen poukazuje na použité zatížení. Mnohem přesnějším výrazem je “měření tvrdosti mikro zatížením”. Tento výraz používáme, pokud použité zatížení je nižší než 1kg. Jestliže zatížení je vyšší než 1kg, měření nazýváme “makro měření tvrdosti” nebo standardní měření tvrdosti.
Oficiálně se použité zatížení uvádí v jednotkách Newton (N), obvykle se ale v praxi užívají i jednotky (kg), gram (gf nebo) nebo pond (p). Převodní vztah je následující:
1kgf = 1000gf = 1000p = 9,81N
Příprava povrchu vzorkuVzorek pro měření mikrotvrdosti musí mít vyleštěný povrch oproti makrotvrdosti, kde obvykle stačí povrch zarovnaný a broušený. Můžeme říci, že kvalita měření je přímo závislá na kvalitě přípravy povrchu. Musíme tedy brát v úvahu kvalitu povrchu při posuzování výsledku měření.
